VAŠE SVATEBNÍ PŘÍBĚHY

Veganská svatba v modrém

OSUDOVÉ SEZNÁMENÍ

Ráda bych vyprávěla příběh o tom, jak jsme se s Ondrou seznámili na nějakém romantickém místě, jaká to byla láska na první pohled a jak to bylo celé úchvatné. Fakt je ale ten, že jsme se seznámili v klubu. Znala jsem ho v tý době už trochu od vidění a vždycky jsem se na něj nemohla vynadívat, když jsme na sebe někde narazili. 25. 2. 2012 byla ve městě, kde jsme oba žili, akce, kde jsme se opět potkali. Když jsem ho při pozdním večeru viděla postávat samotnýho na baru, rozhodla jsem se, že ho pozvu na drink. Dal mi na sebe telefonní číslo, ale v ten večer nebyl tak okouzlující, jak jsem si ho představovala. Rozhodla jsem se, že se mu neozvu, ale asi po měsíci zavolal on mě (číslo sháněl přes mé kamarádky a ptal se jich, co za holku že to tam s ním na baru sedělo) a pozval mě ven. Pár týdnů jsme randili, poznala jsem ho z jiné stránky a zamilovala jsem se. Jsem vděčná, že i když jemu to trvalo dýl, nakonec začal cítit to samé.

Ondry žádost o mojí ruku byla tak netradiční, že bych o ní mohla napsat samostatný článek.

ZASNOUBENÍ

Zasnoubili jsme se na naše třetí výročí a Ondry žádost o mojí ruku byla tak netradiční, že bych o ní mohla napsat samostatný článek. Ve zkratce – plnila jsem různé úkoly v terénu našeho tehdejšího bydliště, ve kterých jsem musela prokázat znalost jeho a našeho vztahu. Úkoly byly lehké a zábavné, na jednotlivých stanovištích jsem si vyzvedávala různé dárečky – kytičku, zákusek nebo třeba pivo v hospodě. Celou dobu jsem si říkala, o co sakra jde a když mě u posledního úkolu vyzval, ať jdu domů a po cestě přemýšlím o tom, jestli s ním zvládnu další rok nebo možná i víc, začalo mi být jasno. V bytě mě svíčky zavedly do obýváku, kde byl on, celý vyšňořený, nervózní a krásný. Odpověď byla jasná.

PŘÍPRAVY

Hostina
V době plánování svatby jsme se stravovali z 90 % rostlinně a v původní představě se varianta veganské svatby vlastně vůbec nevyskytovala. Až když přišla řada na řešení občerstvení, začal ve mně hlodat takový zvláštní pocit, jestli je pro mě možné si náš den užít s mrtvými zvířaty kolem nás. Po nějaké době mi došlo, že ne a jelikož na typické české horské chatě s rostlinnou stravou mnoho zkušeností neměli, začala jsem hledat catering. Vybrali jsme Ethnocatering z Prahy. Zde jsou zaměstnány migrantky, které jsou obvykle na trhu práce znevýhodněné a výběrem této varianty jsme tak podpořili jejich důstojnější podmínky v zaměstnání. Ještě větším benefitem bylo ale skvělé jídlo, které kuchařky připravují podle tradičních receptur ze zemí, odkud pocházejí. Jídlo bylo chutné a vařené s láskou, to se prostě pozná. :) Dort a koláčky jsme objednali od Lumi dobroty a i to byla skvělá volba. Přímo v penzionu bylo možné během celého víkendu zakoupit cokoliv mimo naše hrazené občerstvení, a tak se stalo, že několik příbuzných večer „nevydrželo“ a šli si do restaurace objednat jídla, která jsme za nás na naší svatbě podávat odmítli. Trochu mě to překvapilo, ale aspoň jsme se na tom finančně nemuseli podílet a nepodpořili jsme tak nic, s čím nesouhlasíme.

Byl to pro mě nejsilnější zážitek z celé svatby.

Obřadní místo
Sháněli jsme takové místo, kde dokážeme ubytovat všechny naše hosty (bylo jich kolem 70), kde bude prostor, aby se takové množství lidí společně najedlo, a krásná příroda pro obřad. Nakonec zvítězil Penzion pod Lipami v Rokytnici nad Jizerou s opravdu krásným okolím. Obřad probíhal na louce s výhledem na Rokytnici a byl to pro mě nejsilnější zážitek z celé svatby. Upřímně, doteď nechápu, jaktože jsem to celý neprobrečela. Slavnostní oběd a následná oslava probíhala vedle penzionu pod party stanem.

Šaty
Asi jako většina holek jsem snila o tom, že v ten den budu za princeznu, proto jsem společně se svědkyní a následně se švagrovou oběhala nejeden obchod/půjčovnu svatebních šatů. Nakonec jsem si vybrala ve svatební salonu Sedm v Brně. Původně jsem měla uplně jinou představu, ale když na sebe náhodou navlíknete šaty, které vám padnou jako ulité, jsou pohodlné a cítíte v nich to „ono“, tak jdou původní představy bokem. Věc, kterou bych teď určitě udělala jinak, je svatební líčení a účes. V té době jsem ještě netušila, co stojí za běžnou kosmetikou, ať už dekorační nebo vlasovou, takže jsem si zvolila běžnou variantu kadeřnice a kosmetičky. Kdybych se vdávala teď, tak bych se nejspíš česala a líčila sama pomocí cruelty-free a vegan kosmetiky, kterou mám doma.

Ostatní
Celou svatbu jsme ladili do naší oblíbení modré barvy. Týkalo se to svatebních oznámení, které bylo vytvořené jako puzzle, které si hosté museli sestavit nebo třeba dekorací, jako byly pompomy, lampiony, ale i květinová výzdoba. Tu nám zajišťovala a sama vyráběla Ondrova sestra a starala se o to, aby byly použity lokální a chemicky nedobarvované květiny. V modré barvě byly i mé střevíčky nebo Ondrova kravata.

Ráda bych na závěr zmínila, že i v tak důležitý den, jako je váš svatební, nemusí vše dopadnout tak, jak jste si představovali. Důležité je si ho ale i přesto užít na stoprocent, protože se už nikdy nebude opakovat. Udělejte vše pro to, abyste na něj vzpomínali s úsměvem na rtech i po několika letech.

Catering: Ethnocatering
Svatební dort: Lumi dobroty
Fotografie: Mirek Pásek
Místo: Rokytnice nad Jizerou
Šaty: svatební salon Sedm

Autorka

Baví mě plnit představy o dokonalé svatbě a jako dlouholetá veganka vám ukážu, jak si zařídit svatební den tak, aby kvůli němu netrpěla příroda a zvířata a zároveň jste si ho vy i vaši hosté náramně užili. Můj příběh najdete zde >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..